Stravování dětí je velkým tématem pro všechny maminky, které ať chtějí nebo ne, jsou přímo zodpovědné nejen za to, co jejich děti jedí ale i za jejich stravovací návyky. Můžeme si stěžovat na úroveň školního stravování, na školní bufety či automaty, ale nebude nám to nic platné. Nositelem stravovacích návyků u dětí je především rodina a dětským vzorem je hlavně rodič. Pokud tedy maminka s tatínkem nesnídají, nebudou tak dělat v pozdějším věku ani jejich děti. Pokud rodiče nesvačí nebo svačí sušenku a ledový čaj nebo limonádu, koupenou na poslední chvíli, asi nemohou čekat, že jejich ratolesti zvolí ve školním automatu nebo bufetu třeba jogurt s ovocem (pokud má vůbec tu možnost, což silně pochybuji).
Ve školním věku je již na vytváření správných stravovacích návyků poměrně pozdě, a co jsme děti nenaučili dodnes už budeme velmi těžko dohánět. Co ale určitě můžeme je dělat jídla, která dětem předkládáme my, tak atraktivní, aby je děti nevyměnily za nějakou "pochoutku" ze školního automatu.
Já to dělám tak, že se naší školačky průběžně ptám, co jí ve škole chutná, jaké svačiny nosí její spolužáci a co by v krabičce chtěla mít také a nemá. Sleduju jestli mi krabičky vrací prázdné nebo něco zůstává a zjišťuji proč. Když mi opakovaně vrací třeba červenou papriku, stejně ji tam občas dám a doufám že jednou si ji vezme. Ještě pravidelně vyzvídám, co na její svačinku spolužačky a jestli něco vyšmelily. Mám tak, alespoň zatím přehled, co jí chutná a čím jí napříště svačinu "vylepšit".
Svačiny děláme barevné a sem tam s nějakou dobrotou v podobě bonbónu, kousku čokolády nebo sušenky.
No posts found.